Řezání. Druhy nástrojů, postupy.

Řezání materiálu na příslušné rozměry je počáteční etapou každé práce. Materiál je potřeba připravit - rozřezat na menší části.

Zvládnout umění rovného a přesného řezu patří mezi ty nezbytné úkoly, které je nutno dokonale splnit. Protože existuje spousta pil a každá je určena na jinou operaci, představíme si nejdříve typy pil - od ručních až po elektrické - a pak si ukážeme práci s nimi.

Ruční pily

Pro řezání je důležitý správně upnutý a naostřený pilový list. Jen takový vytvoří hladký a přímý řez. Vlastnosti ruční pily závisí na velikosti, tvaru a počtu zubů, které pronikají dřevem jako řada miniaturních nožů. Každý zub je individuálně vybroušen a naostřen, přičemž o kvalitě výkonu rozhoduje také jakost oceli.

Elektrické pily

Elektrické pily šetří mnoho času a namáhavé práce, ovšem při nesprávném použití mohou napáchat víc škody než užitku.

Řežeme…

Jak jsme si již ukázali, ručních pil je několik druhů, nám pro začátek bude stačit pouze ocaska a čepovka. Princip práce je pro všechny podobný a proto si jej popíšeme všeobecně. Pro následující postup předpokládejme, že materiál máme orýsovaný.

Nejprve je nutno materiál pevně upnout, ať již k hoblici nebo k jinému pracovnímu stolu. Velké části materiálu je možno pouze “něčím” podložit, tak aby místo řezu bylo pro pilu dostatečně velké.

K materiálu se postavíme kolmo, přesně nad linii řezu. Nejprve je potřeba vytvořit základní zářez. Ten provedeme tak, že nasadíme pilu do místa řezu.

Místo řezu je možno rozdělit na tři části - narýsovaná čára, místo napravo a místo nalevo od čáry. Pilu vždy nasazujeme “mimo” čáru a to tak, aby po řezu byla čára na opracovávaném kusu vidět. Bylo by chybou řezat přesně na čáře, nebo z druhé strany, protože nadbývající materiál vždy lehce odstraníme např. broušením, kdežto chybějící už nikdy nenastavíme a práci tak můžeme začít znova. Možná se někdo zeptá - “když budu řezat přesně, tak proč neřezat po čáře?” Je to z toho důvodu, že po řezání vždy následuje nějaká dokončovací operace - pilování, broušení - a při takovém postupu by už nebylo co odebrat.

Nasazenou pilu si přidržíme palcem volné ruky a to tak že jej lehce přitiskneme na pilový list a pilou potáhneme směrem k sobě. Toto několikrát opakujeme, dokud není vytvořena rýha - zářez, ve kterém se může pila bez obav pohybovat, aniž by sklouzla z místa řezu a poškodila okolní části materiálu. Při zařezávání zachováváme ostrý úhel pilového listu a plochy řeziva.

Po naříznutí můžeme úhel snížit a začínáme pohybovat pilou oběma směry. Je dobré si zapamatovat, že pila většinou plně řeže pouze v jednom směru a to při pohybu od sebe. Při pohybu spíše vytahuje piliny z místa řezu. Na pilu nepůsobíme velkou silou - necháme ji pracovat samostatně, řezání stejně neurychlíme - více se unavíme a navíc tupíme pilový list. Při práci užíváme celou paži, tak aby se její horní část, loket a zápěstí pohybovaly v jedné rovině.

Při řezání rozměrných desek a dlouhého řeziva, je nutné si zajistit důkladné podepření, aby nedošlo ke svírání pily a ulomení materiálu při dořezávání. Pila se při sevření nadměrně zahřívá a tím se tupí, navíc při řezání musíme vyvinout velkou sílu.

Čepovky

Čepovky slouží jak již bylo řečeno k jemnějšímu řezání. Vyztužený hřbet udržuje přímý tvar pilového listu a dodává nástroji hmotnost, díky které stačí pilu při práci jen správně vést Při dořezávání musíme dát pozor, aby se materiál neodštípl.

Začneme řezat v ostrém úhlu a vytvoříme malý zářez. Při řezání se díváme na vyznačenou lini, aby byl vytvořen rovný řez. Soustředíme se na přesný směr pily.	Pomalu prodlužujeme tahy a zmenšujeme úhel, dokud se pila nebude pohybovat vodorovně vzhledem k ploše řeziva. Pilu nedržíme příliš pevně.

Lupénková pilka

Pokosové pily

Tato pila je určená k řezání tenčích lišt v přesném úhlu. Dlouhý pilový list se zde pohybuje ve vlastním vodícím mechanismu, který lze nastavit v libovolném úhlu od 45° do 90°.

Pevně uchytíme nebo přidržíme dřevo u zadní zarážky a volně pohybujeme pilou směrem vpřed a vzad. Je třeba působit velmi malou silou, neboť pila pracuje na základě vlastní hmotnosti ve vlastním vodícím mechanismu. Dokonalých výsledků dosáhneme pokud budeme vždy řezat pečlivě podle vyznačených rysů.

Broušení pil

Kvalitní pila vydrží celá léta, pokud o ni správně pečujeme. Po otupení je možno pilu znova nabrousit. Ve školních dílnách se sice o pily stará vyučující nebo odborná firma, ale určitě nebude na škodu si o broušení něco říct.

Pokud pila již neřeže podle našich představ a my si myslíme, že je potřeba ji nabrousit, zkontrolujeme vždy nejprve rozvod zubů. Každý zub pilového listu plní funkci miniaturního nože, který připravuje cestu pro další zub. Jednotlivé zuby jsou rozvedeny, tedy nakloněny, střídavě na obě strany, aby zabránily tření pily v opracovaném řezivu.

Při broušení pilníkem postupujeme systematicky v řadě shodně odkloněných zubů. Poté postup zopakujeme v řadě opačné odkloněných zubů.

Než se pustíme do úpravy rozvodu zubů, upevníme pilový list mezi dvě laťky, které zajistí vhodnou oporu. Seřídíme nástroj na nastavování rozvodu na správný počet zubů a postupujeme po délce listu a přitom upravíme rozvod každého druhého zubu v řadě.	Pilník na pily má trojúhelníkový průřez. Jeho posuvný jezdec se nasazuje na vrchní část pilového listu. Na jezdci nastavíme požadovaný úhel zubu, usadíme pilník do mezizubí a pomalu s ním pohybujeme se a tam, dokud se nevytvoří ostří. Při broušení lze použít také jen samotný pilník bez vodícího zařízení (broušení v tomto případě vyžaduje cvik, je náročnější)