Ručkové měřící přístroje pracují na elektromechanickém principu.
K ustálení výchylky ručky dojde za podmínky, že pohybový moment měřící soustavy vyvolaný procházejícím proudem (nebo napětím) má stejnou hodnotu jako moment direktivních pružin, které "tlačí" měřící soustavu do výchozí (nulové) polohy.
Hodnota výchylky je indikována ručkou nebo světelnou stopou – odrazem světelného paprsku od zrcátka umístěného na osičce měřící soustavy.

Aby při změně hodnoty měřené veličiny došlo k rychlému ustálení výchylky má přístroj mechanismus tlumící kmitání ručky (měřící soustavy) pracujícím na elektromagnetickém nebo vzduchovém principu.
Elektromagnetické tlumení používá s ručkou spojený hliníkový segment pohybující se v magnetickém poli permanentního magnetu. Při  pohybu měřící soustavy se v hliníkovém segmentu indukuje napětí a procházejíc proud vytváří sílu působící proti pohybu měřící soustavy.
Vzduchové tlumení využívá válcovou komůrku, ve které se pohybuje křidélko. Při pohybu měřící soustavy dochází ke omezenému proudění stlačeného vzduchu ve štěrbině mezi křidélkem a komůrkou.
Elektromagnetické tlumení je levnější, ale jeho nevýhodou je magnetické, které ovlivňuje některé měřící soustavy.
Při kritickém tlumení dochází k rychlému ustálení výchylky bez překmitnutí.

U přesných přístrojů je jemná mechanika při manipulaci chráněná aretačním mechanismem.

Chceme-li z výchylky určit hodnotu měřené veličiny musíme výchylku v dílcích vynásobit konstantou přístroje udávající počet jednotek na dílek.
V některých případech je pro určení hodnoty veličiny jednodušší vydělit výchylku citlivostí. Citlivost udává počet dílku na jednotku veličiny.

Na rozdíl od digitálních přístrojů, kde jsou údaje o přístroji uvedené v tištěné nebo elektronické dokumentaci,  jsou u analogových přístrojů všechny důležité údaje o uvedené na číselníku přístroje.

Mezi dnes používanými elektromechanickými přístroji převládá magnetoelektrická měřící soustava, dále se ještě používají soustavy elektromagnetické, elektrodynamické a feromagnetické. 
Magnetoelektrická rozezná polaritu proudu, pro měření střídavých veličin se musí použít usměrňovač nebo termočlánek.
Výhodou elektromagnetické soustavy je pevná měřící cívka, která snáší velká krátkodobá proudová  přetížení. Dnes se používá již jen pro ampérmetry, ale měří efektivní hodnotu proudu.   
Elektrodynamická soustava umožňuje kromě měření proudu a napětí měření výkonu elektrického proudu, proto se dnes používá již jen pro wattmetry. Ferodynamická soustava je magnetickou „obdobou“ elektrodynamické soustavy.

Z elektromechanických soustav dožívá ještě dvě soustavy.  První je indukční měřící práci elektrického proudu kde otáčí koutem  elektroměru. Druhou je  rezonanční soustava vibračního kmitoměru používaná u motorgenerátorů.