Vlastností elektromechanických voltmetrů jsou velmi omezené, zvláště při měření malých napětí, kdy odpor přístroje je již malý a významně ovlivňuje podmínky v měřeném obvodu.
Měření střídavých napětí elektromechanickými přístroji je omezené nejnižším napěťovým rozsahem voltmetru v řádu jednotek voltů, napětí v řadu mV jsou elektromechanickými přístroji neměřitelná. Významné je i pak kmitočtové omezení, které u přístrojů s usměrňovači dosahuje maximálně 20kHz při použití pasivního diodového usměrňovače.

Elektronické voltmetry (EV) odstraňují základní nedostatky elektromechanických přístrojů. Vykazují velký a na použitém měřícím rozsahu přístroje neměnný vstupní odpor. U střídavých elektronických voltmetrů je použitím vhodných druhů usměrňovačů dosaženo velkých kmitočtových rozsahů a lineárních průběhů stupnic.

Pro zobrazení hodnoty napětí používají EV magnetoelektrické měřící soustavy. Použité zesilovače umožňují dosažení vysoké citlivosti přístroje. V porovnání s elektromechanickými přístroji dochází obecně u EV ke zhoršení přesnosti celého přístroje, ale rozsah měření je podstatně větší.

Pro měření střídavých napětí se používají dvě základní provedení EV a to typ usměrňovač-zesilovač a typ zesilovač-usměrňovač, odlišující se svými vlastnostmi a tím i možnostmi použití. Pro měření na velmi vysokých kmitočtech se pak používají  selektivní milivotmetry.