Postup při pájení

První podmínkou je čistota pájených povrchů. Nelze pájet povrchy se silnou vrstvou oxidů nebo znečištění. Rovněž některé materiály jsou nepájitelné. Pájitelnost - schopnost povrchu být smáčen tekutou pájkou - můžeme hrubě určit podle úhlu který svírá stěna kapky pájky k povrchu:

Smáčecí úhel <10° - velmi dobrá spájitelnost
Smáčecí úhel >20° - nejistá pájitelnost
Smáčecí úhel >80° - povrch nehájitelný

• Při pájení je třeba spojované materiály dostatečně prohřát, jinak spoj není kvalitní. Jiným požadavkem je dobré upevnění spojovaných částí - pokud by se při spojování pohnuly, měl by spoj nízkou pevnost a tzv. strupovitou strukturu. Správně vytvořený spoj je lesklý a „zateklý" - znamená to, že pájka vzlínavostí pronikne dokonale do spoje. Při pájení se spoj zahřeje hrotem páječky na dostatečnou teplotu. Do pájeného místa se přidává cínová pájka, která přenos tepla ještě zlepší. Pájení však nemá trvat dlouho, jinak se pájka pokrývá oxidy a její vzhled i kvalita se zhoršují. Pájka na nedostatečně prohřátých materiálech vytváří tzv. studený spoj, který je v elektronice zdrojem poruch; naopak překročení optimální teploty způsobuje oxidaci drátů či plechů a „přepalování" pájky; výsledný spoj je rovněž nekvalitní.
  Pokud se cínová pájka roztaví na hrotu páječky, přitisknutém na spojovaný plech, za dobu delší než 5 vteřin, musíme použít páječku s vyšším výkonem.
• Jestliže naopak pájka vytváří kuličky, které „utíkají" po povrchu kovů,je páječka příliš horká, případně materiály nejsou dobře očištěny.

Postup při pájení s mikropáječkou

1) Plošný spoj si položte na stůl a či lépe je si ho upevnět do stojánku.

2) Do jedné ruky si vezměte mikropáječku (držte ji jako psací pero) a do druhé ruky konec trubičkové pájky s obsahem tavidla. Trubičkovou pájku můžete uchopit i větší pinzetou. Nejen, že se vám nebude jedovaté olovo vstřebávat skrz kůži do těla, ale pokud si na práci s pinzetou zvyknete, pájí se pak především při povrchové montáži lépe.

3) Hrot přiložte k místu pájení tak, aby se dotýkal obou, respektive všech, pájených součástí největší možnou plochou.
Pájku držte šikmo k plošnému spoji a pokud máte jehlový hrot, používejte spíše stranu špičky hrotu a nikoli špičku, která má velice malou plochu. Poté se koncem trubičkové pájky s obsahem tavidla dotkněte pájeného místa, ale zatím nikoli hrotu pájky.



4) Do jedné sekundy by mělo dojít k dostatečnému rozehřátí pájky od zahřívaných součástí a pájka by měla (díky smáčivosti, povrchovému napětí kapaliny a kapilárním jevům) obtéct kolem dokola až k hrotu pájky. Pokud k tomu nedojde, přibližte se koncem trubičkové pájky k hrotu a lehce se ho přímo dotkněte. Při pájení objemnějších součástí (například drátěného vývodu od průměru 1mm do desky plošných spojů) je vhodné se dotknout drátěnou pájkou hrotu hned na začátku pájení a hrot mírně „pocínovat“. Zvětší se tím dotyková plocha mezi hrotem a pájenou součástí a urychlí se její ohřátí na teplotu vhodnou k pájení.



5) Na jednom místě byste neměli pájet déle než tři sekundy. Pájet stačí do doby rozlití pájky plus několik dalších desetin sekundy pro lepší prohřátí pájených ploch. Poté oddalte od pájeného místa konec trubičkové pájky a vzápětí i hrot páječky. Pájet déle je potřeba u objemnějších kovových součástí, které rychle odvádí teplo z místa pájení. Výrobci u většiny součástek povolují maximální dobu pájení deset sekund při 300°C (viz konkrétní katalogový list).