Momentální třídění: Podle poslední aktualizace (vzestupně) Třídit chronologicky: Podle poslední aktualizace | Podle data vytvoření
Ampére André Maria:Francouzský matematik a fyzik (20.1. 1775 - 10.6. 1836). Neprožil příliš šťastný život. Jeho otec skončil za časů francouzské revoluce pod gilotinou a mladý André se po celý čas musel potýkat s existenčními potížemi. Snad i proto se cele zasvětil vědě. Již ve čtrnácti letech prý přečetl všech 20 svazků francouzské Encyklopedie. Později vyučoval na světově proslulé polytechnické škole v Paříži. Byl spíše matematik, ale skutečnou slávu mu přinesla fyzika, především jeho výzkumy v elektřině a magnetizmu. Zavedl jasný pojem elektrického proudu, jehož základní jednotka je po něm pojmenována. Dokázal, že solenoid se chová jako magnet, navrhl mnoho měřících přístrojů. Zabýval se též chemií, psychologií a botanikou. |
Archimedes:Archimédés ze Syrakus (asi 287-212 př.n.l.) byl starověký matematik a fyzik, mechanik a vynálezce. Zabýval se rovnováhou na páce, kladkostrojem, určováním těžiště, nekonečným šroubem, nadlehčováním těles v kapalině (Archimédův zákon). Se značnou přesností určil číslo p. Po něm je pojmenována Archimédova spirála, jíž se využívá při konstrukci moderních čerpacích a extrakčních zařízení. |
Bánki Donát:Maďarský technik (6.6. 1859 - 1.8. 1922) a profesor techniky v Budapešti. V roce 1883 zkonstruoval karburátor, v roce 1884 zážehový spalovací motor a v 1917 vodní turbínu, která nese jeho jméno |
Peter Grünberg:Datum a místo narození: 18. 5. 1939 V Plzni Jediný dosud žijící český nositel nobelovy ceny, fyzik Peter Grünberg, se narodil do pohnuté doby, kdyby byla západočeská metropole pod správou Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1946 odešel již bez otce, který zemřel v českém zajetí, do Lauterbachu v německém Hessensku, kde navštěvoval gymnázium. Později studoval univerzitu Johana Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem a Technologickou univerzitu v Darmstadtu, aby nakonec zakotvil ve výzkumném centru v porýnském Jülichu. Objev takzvané "obří magnetorezistence" (tvz. GMR efekt), kterým se v roce 1986 zapsal do dějin, umožnil obrovský skok v množství dat, které mohou být zaznamenány na pevných discích osobních počítačů. Tento jev využívá kvantových vlastností (spinu) elementárních částic (elektronů). Pro to, aby se tento efekt projevil, je zapotřebí vytvořit materiál, který se skládá z tenoučkých feromagnetického a nemagnetického materiálu. V počítačích pak může čtecí hlava disku využívat i informaci, kterou zprostředkovává nejen náboj, ale i spin elektronu. Tento efekt objevil prakticky současně Francouz Albert Ferti a Nobelova cena byla proto v roce 2007 udělena oběma současně. |
Prokop Diviš:byl slavný český katolický kněz, teolog, člen Premonstrátského řádu, přírodovědec, léčitel, hudebník a vynálezce. Je znám především jako vynálezce bleskosvodu či hromosvodu (1750–1754). Svůj "meteorologický stroj", který fungoval jako bleskosvod, sestrojil dříve (1754) než světově uznávaný vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin (teoretický koncept 1753, sestrojen 1760). Divišova koncepce byla ovšem odlišná od Franklinovy, jeho bleskosvod byl především uzemněný, a proto fungoval lépe. |
Benjamin Franklin:V roce 1752 se rozhodl zjistit, jestli existuje souvislost mezi elektrickým proudem a bleskem. Provedl velmi nebezpečný pokus. Vzal papírového draka a připevnil ho ke kovové tyči. Potom přivázal konec provázku na klíč a vyšel ven do bouře. Když drak vyletěl do bouřkového mraku, uviděl jiskry a cítil náraz, jak elektřina z mraku prošla z draka po provázku ke klíči. Poté vyrobil a vyzkoušel funkční bleskosvod. Nebyl však první - v téže době jej zcela nezávisle na něm vynalezl i český kněz Prokop Diviš. Dnes jsou všechny budovy vybaveny bleskosvody, které přitahují blesk lépe než budova samotná. Připojený elektrický vodič odvede silný elektrický proud bezpečně do země a zabrání tak poškození budovy. |
James Clerk Maxwell:byl všestranný fyzik. Jeho nejvýznamnějším objevem je obecný matematický popis elektromagnetického pole dnes známý jako Maxwellovy rovnice. Publikoval první barevnou fotografii jako důkaz teorie aditivního míchání barev. |