Koaxiální kabel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
A - Plášť
B - Vodivé opletení
C - Dielektrikum
D - Vnitřní vodič
Koaxiální kabel je asymetrický elektrický kabel s jedním válcovým vnějším vodičem a jedním drátovým nebo trubkovým vodičem vnitřním.
Průměry vnitřního a vnějšího vodiče jsou v nějakém určitém poměru. Vnější a vnitřní vodič jsou odděleny nevodivou vrstvou (dielektrikum). Tím se dá docílit požadovaný vlnový odpor neboli vlnovou impedanci někdy také zvanou jako charakteristickou impedanci pro přenos vyšších frekvencí. Typické koaxiální kabely mají vlnovou impedanci 75 Ω (použití zejména v televizní a družicové technice, také v telekomunikacích jako dálkový telefonní kabel pro nosnou telefonii) a 50 Ω (použití na vysílačích, přijímačích jako napáječ antén a v počítačových sítích Ethernet). Pomocí vnitřního a vnějšího vodiče lze přenášet stejnosměrný proud (napájení anténních předzesilovačů), odrušit (stínit) nízkofrekvenční signály (kabely k mikrofonům a sluchátkům), ale nejčastější funkcí koaxiálního kabelu je přenos elektromagnetického vlnění o vysokém kmitočtu (řádově 600 kHz až 60 MHz), který se šíří koaxiálním kabelem podobně jako světlo v optickém vláknu.
Použití
- napáječ vysílacích nebo přijímacích antén
- svod od televizní antény, televizní rozvody
- kabelová televize
- svod od parabolické antény pro družicový přijímač
- počítačové sítě
- telefonie
Související články
- Kroucená dvojlinka – symetrický elektrický kabel
