Relé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Relé je specializované zařízení, sloužící ke spínání signálu. Název je odvozen z přepřahací stanice dostavníků.


Elektromagnetické relé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektromagnetické relé z automobilu
Elektromagnetické relé - schematická značka relé s jedním přepínacím kontaktem

Elektromagnetické relé je elektrická součástka, která obsahuje elektromagneticky ovládané vypínače. Bylo vynalezeno v roce 1835 Josefem Henrym.

Součástka byla původně využívána jako mechanický zesilovač na telegrafních linkách. Název pochází z přepřahací stanice na kurýrních cestách.

Relé se používá v mnoha aplikacích, byť jeho funkci v mnoha případech přebírají obvody založené na polovodičích.

Elektromagnetické relé je příkladem využití elektromagnetu v zařízení, které je důležitým funkčním prvkem v automatizovaných soustavách a řídících systémech.

Obsah

[skrýt]

Popis fungování

Pohyb kontaktu relé

V blízkosti elektromagnetu tvořeného cívkou a jádrem z magneticky měkké oceli je pohyblivá kotva, rovněž z magneticky měkké oceli. Kotva se dotýká pružných kontaktů, k nimž je připojen obvod ovládaného zařízení. Jakmile elektromagnetem začne procházet ovládací proud, jádro cívky se zmagnetizuje a přitáhne kotvu relé, čímž se sepnou pružné kontakty. Tím je ovládané zařízení uvedeno do chodu. Přitom k přitažení kotvy postačuje mnohem menší ovládací proud, než je proud, který prochází obvodem ovládaného zařízení.

Schema rele2.PNG

  1. cívka
  2. jádro z magneticky měkké oceli
  3. pohyblivá kotva
  4. pružné kontakty
  5. místo připojení ovládaného zařízení

Druhy relé

Technické potřeby si vyžádaly vývoj řady druhů relé. Lze je rozlišit podle druhů kontaktů (spínací, rozpínací, přepínací), dle velikosti, spínaných výkonů, napětí, proudů (a schopnosti fungovat na střídavý proud) i podle činnosti (například polarizované relé, bistabilní relé, relé se zpožděným přítahem, relé se zpožděným odpadem, krokové relé aj.).

Jako relé se často označují i složitější montážní bloky, obsahující kromě vlastního relé i další elektroniku, např. časovací relé, nadproudová relé, světelné relé (soumrakové stmívače), kmitočtově citlivé relé a další.

Pro aplikace kritické z hlediska bezpečnosti (například reléové zabezpečovací zařízení‎) byla zkonstruovaná speciální relé s definovaným chováním v případě poruchy.

Jazýčkový kontakt

Zvláště pro použití ve sdělovací technice byla vyvinuta jazýčkové relé, která mívají obvykle jednodušší konstrukci - jazýčkový kontakt je vložen do dutiny cívky.

Solid state relé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jednofázové solid state relé spínané stejnosměrným napětím 4 až 32 V. Analogicky ke stykači, dolní svorky A1 a A2 reprezentují „cívku“ (řídící signál), zatímco horní svorky L1 a T1 představují spínaný kontakt.

Solid state relé (SSR, anglicky Solid state relay) je polovodičový spínací prvek používaný v elektrotechnice nejčastěji jako náhražka elektromagnetického relé nebo stykače. Někdy proto bývá nazýváno jako polovodičové relé.

Jelikož se jedná o polovodičový spínací prvek, neobsahuje (na rozdíl od elamg. relé nebo stykače) žádné pohyblivé součásti, které se při častém spínání mohou opotřebit a navíc vydávají hluk. Další výhodou jsou obvykle menší rozměry součastky při stejném spínaném výkonu. Neposlední výhodu je vyšší rychlost přepínání oproti výše zmíněným elektromechanickým prvkům. Nevýhodou je naopak vyšší úbytek napětí na spínacím prvku a obvykle nutnost tento prvek chladit přídavným pasivním chladičem. Další nevýhodou, související s nižším rozšířením SSR v praxi, je vyšší cena oproti běžně používaným relátkům a stykačům.

Solid state relé se s výhodou používá například při automatizovaném řízení elektroohřevu, kdy je topné těleso spínáno a vypínáno v krátkých proměnlivých intervalech (viz Pulsně šířková modulace – PWM) za účelem dosažení požadované teploty.