Elektrický izolant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektrické vedení se skleněnými a keramickými izolátory

Elektrický izolant je látka, která nevede elektrický proud. Elektrický izolant neobsahuje volné částice s elektrickým nábojem, nebo je obsahuje v zanedbatelném množství. Zamezuje průtoku elektrického proudu mezi vodiči, které mají rozdílný elektrický potenciál.

Dobrými izolanty jsou porcelán, sklo, většina plastů, dřevo, papír, za normálních podmínek i vzduch nebo jiné plyny.

Pojmy

Od slova izolátor se odvozují různé pojmy:

• ideální izolant - látka absolutně nevodivá, neobsahuje žádné nosiče el. náboje, v praxi se nevyskytuje, ale používá se pro zjednodušení výpočtů
• reálný izolant - materiál, kde se malý počet nosičů el. nábojů vyskytuje. Když vložíme takovou látku do el. pole, vede malý proud.
• izolátor - výrobek z izolantu – hotový materiál – např. ze skla, porcelánu, keramiky
• izolace - izolační soustava elektrotechnických zařízení vytvořená často z různých typů izolátorů (na různých místech jsou potřeba různé izolační vlastnosti)

Rozdíl izolantu a dielektrika

Často se zaměňují pojmy izolant a dielektrikum. Dielektrikum je izolant, který má schopnost polarizace, kdežto izolant samotný tuto možnost nemá. Vzhledem k atomové struktuře všech běžných látek a díky polarizovatelnosti atomu je (s výjimkou vakua) tento rozdíl spíše teoretický.

Použití elektrických izolantů

Elektrické izolanty se používají především k izolaci elektrických vodičů (kabelů), k oddělení vodivých částí spotřebičů, ke zvýšení kapacity kondenzátorů.

Izolátor je mechanický díl z nevodivého materiálu (izolantu), který slouží k elektrickému oddělení různých předmětů. Většinou slouží k mechanickému uchycení elektrického vodiče, aniž by přitom došlo k elektrickému spojení tohoto vodiče s předmětem, k němuž je uchycen.

Izolátory bývají vyrobeny z různých materiálů, nejčastěji se jedná o porcelán, sklo, kompozitní materiály nebo plasty.