Zuppingerovo kolo

Je vhodné na střední a velké průtoky, pouze na velmi malé spády. Při odstavení mlýna a při zablokování rotace znemožní průtok vody. Proto potřebuje vole (obtokový žlab).

Výhodou je vysoká účinnost při správném zakřivení lopatek. Kolo nené náchylné na běžné znečištění, vystačí si s hrubými česlemi, listí, písek, bahno, ledová tříšť nevadí mu nevadí.
Otáčky kola jsou stabilní,dokáže se přizpůsobit různým vodní poměrům co do spádu i průtoku. Výhodou je velká přetížitelnost, hladinově samoregulovatelné, velmi necitlivé na kolísání spodní vody.
Často kolo je vyrobeno ze dřeva či z kovové konstrukce, jeho konstrukční řešení umožnuje výrobu kola i v amamtérských podmínkách. Díky velkému rozsahu samoregulace jsou provozní náklady minimální.
Celkově toto řešení přináší jistý výsledek na nejisté vodě.



Popis :

1. Česle
2. Uzavírací stavidlo
3. Stavítko v lapáku splavenin
4. Vřetenová tyč s kolem k ovládání stavítka
5. Spustné stavidlo pro regulaci
6. Ozubené kolo a pastorek pro regulaci
   

esle

Dělí se na hrubé a jemné. Hrubé jsou pro zachycení plovoucích klád a ledů a bývají to zpravidla ocelové trubky svisle zabetonované 10 až 15cm od sebe do dna a nahoře opřené o lávku. Snahou je je umístnit tak, aby voda zachycené předměty strhávala dál po proudu (tedy v odběrném objektu). Jemné česle pak bývají těsně před nátokem do MVE, kde mají za úkol zastavit předměty větší než jaké projdou osazeným vodním motorem. To co se na jemných česlích zachytí je nutné pravidelně stírat a likvidovat jako odpad. Na obrázku jsou česle pod číslem 1.

Uzavírací stavidlo

Slouží k úplnému uzavření nebo otevření nátoku vody do objektu elektrárny. Neslouží k regulaci průtoku (vyjma kol na horní vodu). Použije se vždy při potřebě zastavit nebo rozběhnout vodní kolo. Při dodávce elektrického proudu do sítě bude napojeno na ovladač, který stavidlo uzavře při výpadku proudu v síti. Na obrázku je to číslo 2.

Budova elektrárny

U vodních kol jsou nároky na strojovnu minimální. Do obezděného prostoru je třeba umístnit pouze převodovku a generátor jako původce značného hluku. Dále se sem umísťuje ovládání s rozvaděčem a ostatní ovládací prvky. Pokud hrozí namrzání kola v zimě, tak se i to umísťuje do tkzv. lednice, kde díky uzavření prostoru od okolí dochází alespoň k částečnému temperování prostoru protékající vodou a menšímu namrzání. Prodlouží se tak provozuschopnost kola v zimních měsících a předejde vysychání v letních.

Lapák splavenin

Voda s sebou vleče po dně písek a kamení. Ač jsou kola velmi odolná a dokážou takové předměty provést, snažíme se je do kola a k regulačnímu stavidlu nepouštět. Dochází k zanášení mechanizmů a většímu opotřebení. Lapák je řešen jako žlab hluboký několik centimetrů vedoucí napříč dnem, kde se sunuté předměty zachytí a jednou za čas se otevře stavítko (číslo 3) v boční stěně a písek s kamením je vtažen proudem vody stěnou do odpadního kanálu nebo kanálu jalové výpusti. Stavítko je ovládáno ručně např. vřetenovou tyčí s kolem (číslo 4).

Regulační orgán

Slouží k regulaci natékaného množství vody na lopatky kola. Kola na dolní vodu jsou regulována zdvižným stavidlem šikmo osazeným do proudu vody. Voda vytéká proudem pod stavidlem. Kola na střední vodu jsou regulována spustným stavidlem. Na obrázku je to číslo 5 a posun je řešen většinou automatikou přes ozubené kolo a pastorek (číslo 6). S ubývající vodou je stavidlo více zvedáno až úplně vyjede na hladinu, kdy dojde k odstavení vodního motoru. Kola na horní vodu jsou buď samoregulační (nepotřebují regulační stavidlo ani jiný mechanizmus) nebo jsou regulována zdvižným stavidlem. U těchto kol bývá funkce regulační spojená s uzavírací, tj. výjimečně se používá stavidlo uzavírací jako regulace. Kola s obráceným chodem mají stavidlo položené vodorovně na dně vantroku (dřevěného žlabu) a regulují nátok posunem po dně.