1. násypný koš

pevně uchycen v rámu nad lubem. Do něho se nasypalo nakropené zrno. Někdy v něm bývala destička od níž vedl provázek ke zvonku. Když došlo zrno v koši, destička se uvolnila, zvoneček spadl a zazvoněním upozornil mlynáře, že je čas nasypat další dávku.

2. korčák

kmitající skloněné dno násypného koše, zavěšené na kožených pásech. Jeho sklonem se řídí množství zrna, které se sype mezi kameny. Do pohybu jej uvádí rejholec (tyčka z jeřabiny), klouzající po vačce nebo výstupcích obruče v oku kamene a přitlačovaný přes provázek pružinkou (mladý dub, jasan).

3. tancmajstr

vačka způsobující kmitání a otřásání korčáku. Její funkci mohla nahradit i železná obruč s vnitřními výstupky vsazená do otvoru (oka).

4. běhoun

horní otáčející se mlýnský kámen, stažený železnými obručemi nebo pruty z břízy (leštinami) aby se neroztrhl. Zevnitř je posazený na kypřici (železí), pro kterou jsou v kameni zádlaby. Spodní mlecí plocha kamene je opatřena vykřesanými drážkami - řemýži. Ty zajišťují pohyb měliva od středu kamene k jeho okraji , jeho dobré rozložení po ploše a větrání. Produkty se v nich i ochlazují.

5. spodek (ležák)

spodní, neotáčející se mlecí kámen se čtyřhranným otvorem, uvnitř kterého je dvoudílná dřevěná kuželice ve funkci radiálního ložiska, zachycujícího sílu od pohonu působící na kladnici. Kuželice je mazaná syrovým lojem a shora krytá proti nečistotám. Spodní kámen je taktéž opatřen vykřesanými drážkami.

6. lub

kruhová dřevěná skříň, kryt mlecích kamenů. Celý lub stál na vyvýšené podlaze , která byla nesena trámovou konstrukcí zvanou hranice .

7. vřeteno

svislý kovaný železný hřídel. Uložen v kluzném patním radiálně-axiálním ložisku dole na kobylici, v kuželici spodního kamene a někdy i v ložisku u násypného koše. Holní i spodní konec je válcovitý, v místě kladnice a vačky má čtvercový průřez, při průchodu kypřicí je jehlancovitý. Spodní část otáčející se v ložisku je kalená.

8. moučnice

dřevěná skříň, na průčelí většinou bohatě ornamentálně zdobená, zachycující hladkou mouku

9. pytlík

roura z tkaniny (ovčí vlna), kterou se sype mletý produkt z lubu a přes jejíž stěny se vysévá nejjemější mouka do prostoru moučnice. Pytlík je napínán pružinkou (destička z jasanu).

10. pytlovačka (pružinka)

dřevěná (jasanová) vidlice zajišťující kmitavý pohyb střední části pytlíku

11. kladnice

cévník (malý pastorek s šesti až osmi zuby) pevně upevněný na vřetenu, roztáčený od palečného kola. Mezi dvěma dřevěnými bočnicemi jsou kovové nebo akátové tyčky nahrazující zuby zvané cévy.

12. vačka a odrážka

železná vačka se třemi vrcholy. Po ní klouže odrážka (destička z mladé jarní větve jeřabiny), která uvádí do kmitavého pohybu vysévací mechanizmus - hasačert

13. palec

dřevěný (dubový, habrový, akátový, dřínový, jasanový nebo ze silnějších smrkových větví.) výměnný zub (palečného korunového převodového ozubeného kola)

14. palečné kolo

velké dřevěné kolo (dub, borovice) opatřené palci (součást převodu do rychla). Pokud bylo vodní kolo menšího průměru, používal se převod dle vyobrazení. U větších kol nad 6 metrů s pomalým chodem by nebylo dosaženo potřebných otáček a tak se používala předlohová hřídel. Ta mohla být buď vodorovná, zvaná vystrák, případně i svislá, které se říkalo hever. Svislá předloha umožňovala pohon dvou složení současně od jednoho vodního kola. Vystráky se na stejný účel musely stavět dva. Pokud byl mlýn bez předlohy, musel mít tolik vodních kol, kolik měl složení (mlýn v Roudnici nad Labem dokonce 21 ks).

15. val

dřevěný (dubový, borový, olšový) hřídel vodního kola procházející stěnou na návodní stranu mlýna. Do zdi, pod otvor kde hřídel procházel se při stavbě zazdila zlatá mince, jako obětina, aby se hřídel nelámal. Nejvyšší kvality dosahoval hřídel z dubu - "zeleňáku", který v zimě neopadává. Používal se vždy kmen stromu rostoucího na mýtině, který nebyl nucen v růstu soupeřit s ostatními a jeho pomalu rostlé dřevo bylo husté. Otesaný kmen se musel zakopat a nechat uležet cca 30 let, aby se nekroutil. Otec tak zakopával náhradní val pro syna.

16. zhlaví

kulatý čep (litinový) přecházející ve dřevu na čtyřhran případně opatřený ještě křídly, usazený ve valu. Val je v tom místě na několika místech naříznutý a svěrně stažený obručemi. Obruče jsou naraženy na mírně kuželovitý povrch valu. Čep se otáčí v kluzném dřevěném ložisku (dubový suk). Ložisko je "mazané" vodou.

17. kobylice

trám držící náraz (axiální ložisko vřetene), které lze zdvihat lehčidlem (šroub) a tak axiálním posuvem vřetene měnit tlak na zrno mezi mlecími kameny.

18. hasačert

vysévací mechanismus. Jedná se o váleček kmitající kolem své osy a rozvádějící pohyb od odrážky na pytlovačku a přes drktačku (>táhlo) vedoucí za moučnicí na žejbro. Vůle celého mechanismu je vymezena pružinkou (tenkým prkénkem jasanu) u žejbra. Síla pružinky a tedy i chod celého vysévání se dá regulovat přes provázek navíjený na hřídelku zajištěnou rohatkou. Systém se používá od přelomu 15. a 16. století. Tento mechanismus vydával klapavý a hrkavý zvuk - proto se říká, že mlýn klape (nemá to nic společného s dopadem vody na vodní kolo) a menším mlýnům se říkávalo klepáče.

19. žejbro

podlouhý rámeček se sítem uváděný drktačkou do kmitavého pohybu. Dopadají na něj produkty, které prošly pytlíkem. Dolů propadají krupice a hrubé mouky, zatím co po sítě do postranní šrotové truhly sklouznou nejhrubší produkty.

20. moučná truhla

truhla na hrubou mouku. Za ní v zákrytu stojí šrotová truhla, kam jde výpad ze žejbra.